S kým cestovat?
Najít parťáka na cesty není vždy snadné. Pokud má člověk jasnou představu, kde, kdy a co chce poznat, nemusí se to přesně shodovat s představou zbytku výpravy. Já abych si výlet užil, stávám se vždy vedoucím výpravy a moc na výběr okolí nedávám. Kdo chce jet semnou ať se přizpůsobí anebo nejezdí. Samozřejmě situace je jiná, pokud plánuji rozsáhlejší expedici, kde je třeba širší tým spolucestujících ať již z důvodů praktických nebo finančních. Zde je na prvním místě právě výběr správné party. Osobně jezdím rád s již prověřenými lidmi. Jelikož jeden "černý Petr" (všichni Petrové prominou, není to myšleno osobně) dokáže zkazit náladu celé výpravy. Pak je nutné dohodnout jasný cíl cesty a termín, se kterým budou všichni souhlasit. Co se týká harmonogramu, je již na zvážení jak jako vedoucí expedice nechám zasahovat ostatní členy do jeho změn. Nikdy vše nepůjde přesně podle plánu to je jasné, a proto mám v záloze i varianty B,C ... . Zde se hodí kreativní tým expedice, který se dokáže konstruktivně zapojit do hledání řešení. S takovými lidmi pojedeš vždy rád znovu. Právě tyhle nestandartní situace dokáží prověřit charakter každého cestovatele. Výběr členů je zásadní.
Správný parťák s vámi půjde jakoukoliv cestou
A co rodina? Jasně s manželkou a dětmi jsem procestoval již stovky tisíc kilometrů. Když byly děti malé, moc jsme necestovali. Dnes toho trochu lituji, zejména když vidím rodiče, co se vrhají na různé cesty s miminky. My začali s dětmi cestovat více, až když odrostly a začali chodit sami. Dnes mají již cestování a túry v krvi. I když občas nadávají a nechce se jim, dokáží ujít za den klidně 30 Km a s radostí hodnotit celodenní výlet. Rodina je tou nejlepší partou na cesty. Pozor, zde ale neplatí to co u expedice s "cizími" lidmi. I když výlet celý naplánuji a vedu, je nutný souhlas všech členů rodiny. Zde totiž neplatí to pravidlo, kdo nechce, ať nejede. Jedou všichni. Nejhorší co se může stát, jsou naštvaní členové rodiny, z výletu ze kterého je tatínek nadšený.
Rodina je nejvíc
Cestuješ sám? Častá otázka, když mě někdo vidí na mém relaxačním tripu. Jasně sám! Jsou výlety, které si prostě sám užiju nejvíce. Jak si nejlépe uspořádat myšlenky, odpočinout si, vydechnout. Pro mě to je alespoň 10 km procházka krajinou, kterou miluji a to zcela sám. V tu chvíli jsem zodpovědný sám za sebe, za to zda mám vše, za to zda stihnu vlak, za to zda jsem vybral špatnou cestu, za to že jsem vybral špatné počasí.
...Cestuj s tím, koho máš opravdu rád/a, klidně sám/sama...
Šťastnou cestu, Jarda Forejt