Eublepharis macularius

 Asi jako pro spoustu jiných začínajících teraristů se pro mě stal tento ještěr v roce 2004 vstupní branou do světa teraristiky. Postupem času jsem experimentoval s chovem dalších plazů, ale gekončík noční má terária nikdy neopustil. Proto bych Vám rád popsal některé poznatky z chovu a pozorování.

Systematické zařazení

Eublepharis macularius patří do třídy plazů (Reptilia), řádu šupinatých (Squamata), podřádu ještěrů (Sauria), čeledi gekonovitých (Gekonidae), podčeledi gekončíků (Eublepharinae) a do rodu Eublepharis, kde už nalezneme druh Eublepharis macularius, který má 5 poddruhů (E. macularius macularius, E. m. afghanicus, E. m. fasciolatus, E. m. monatus, E. m. smithi). Taxonomie se stále vyvíjí, proto již nyní toto zařazení nemusí být zcela platné.

Výskyt

Eublepharis macularius obývá skalnaté podloží nebo poušť v Íránu (Masjid soleyman, Batvand, Zagros) Pákistánu, Afghánistánu (podél strany Pol-e-Alam blížící se k Alazi), Indii a Turkmenistánu. Přes den žije v opuštěných zvířecích norách nebo se skrývá pod kameny, v noci vylézá a vypravuje se na lov hmyzu. Své nory má uzpůsobené tak, že mají postranní chodby, do kterých samice kladou svá vejce a posléze je zahrabou. Takže nehrozí jejich zničení lezením v noře. V přírodě dává přednost kamenitému biotopu, jsou ovšem zmínky o nálezech na okrajích lesů a dokonce i v obydlených částech vesnic, kde byly gekončíci nalezeni ve smetí.

Popis

Jedná se o středně velikého gekona dorůstajícího v dospělosti 23-26cm a vážícího 40-60g. Dříve uváděná délka 30 cm, je dnes již minulostí a dost možná se ani nejednalo o Eublepharis macularius, ale možná Eublepharis angramainyu. Jeho přírodní zbarvení je v odstínu žluté s mnoha černými (nědými) různě velikými skvrnami rozmanitých tvarů. Břicho a prsty jsou bělavé. Dnes je již vyšlechtěna spousta barevných forem, které se dostali i do spojení s přírodními formami a tak je zbarvení velmi variabilní. A proto nemůžeme mluvit již o 100% čistotě druhu. Pokožka je jako u všech plazů pokryta šupinami. Šupiny jsou nejvíce zřetelné na svlečené pokožce. Svlékání je zajištěno tělesnými hormony. Začíná tím, že ještěr tře hlavu o ostré předměty v teráriu, například kameny, kůru nebo větve. Když se kůže uvolní na čenichu, pokračuje svlek přes hlavu až k předním tlapkám. Zde si gekončík pomáhá tlamou a kůži odtrhává a požírá. Nejtěžší je stáhnout ji ze všech prstů. Nyní je na řadě trup a břicho to už jde snadno. Na zadních tlapách platí stejná zásada jako u předních. Z ocasu stáhne ještěr již poslední cáry pokožky a celou ji požírá. Je to důležitá složka potravy, obsahuje dostatek minerálů, které jinak nenahradíte. Svlek nečiní potíže pokud jsou zajištěny základní podmínky a to dostatečná vlhkost a nepříliš vysoká teplota. K udržení vlhkosti používám kladiště a místo okolo něj, kde je substrát stále vlhký. O teplotě se zmiňuji proto, jelikož mi přišel jednoho dne email, kde pisatelka popisuje jak si její gekončík utrhl prst při svleku staré pokožky. Po následném zjištění podmínek mi autorka napsala, že má v teráriu 70 x 30 x 30 cm 100W žárovku. Je tedy jasné proč nešla kůže svléknout. Důvodem je rychle zasychající maz, vyplňující prostor mezi novou a starou pokožkou. Zde je vidět jak extrémní podmínky mohou tato zvířata přežít. Na dotek je tělo gekončíků bradavičnaté, ale břicho je hladké. Nozdry jsou zřetelné, umístěné po stranách špičky čenichu. Tlamka je veliká, uvnitř narůžovělá. Zuby jsou jednoduché, srůstající přímo s čelistí. Jazyk je masitý, na špičce mírně se rozdvojující, ale jen jako by byl nastřižen. Na horním patře se nachází Jacobsonův orgán, který má funkci rozeznávání pachů. Gekončík nachytá na špičku jazyka molekuly pachů a ty předá právě do Jacobsonova orgánu, orgán předá informace dále do mozku. Tento jev je nejvíce potřebný při shánění potravy a také při hledání partnera k páření. Oči jsou umístěné po stranách hlavy. Mají svislou štěrbinovitou zornici oka, která je charakteristická pro druhy s noční aktivitou. Přes den je zornice malá, ale pokud gekončík zaměří kořist zornice se roztáhne. To mu zajišťuje dobrou viditelnost v noci. Schopnost vidění je pouze černobílá z důvodu nevyvinutých světločivných buněk čípků. Ovšem tato oblast není úplně probádána a tak musíme vycházet z obecně platného, že noční druhy barevně nevidí. Výjimku našli vědci ze Švédska rodu Tarentola, kde bylo prokázáno že při nočním měsíčním světle dokáží gekoni rozeznávat barvy. Podčeleď Eublepharinae má jako jediná mezi všemi gekony pohyblivá oční víčka chránící oko před mechanickými vlivy. Sluch je u gekonů vyvinut velmi dobře, přirovnává se ke sluchu savců. Ušní otvory jsou veliké, umístěné v zadní části hlavy a mají tvar obráceného písmene "D". U vstupu do ušního otvoru nalezneme několik kožních výrůstků, chránící ucho před vniknutím písku a prachu. Podobně jako u scinků. Tělo je zavalité a mohutné. Všechny čtyři končetiny jsou zakončeny chodidly s pěti prsty. Prsty jsou opatřeny silnými drápky, pomocí kterých gekončíci obratně šplhají. Ocas je kratší než tělo. Je silný a segmentovaný a slouží k zásobě tuků, které jsou využívané při zimování, nebo v období, kdy zvíře nemůže naleznout kořist. Odvržení ocasu je známé spíše u mláďat dospělá zvířata již nejsou tak plachá. Regenerát je již bez kosterních obratlů, ty nahrazuje vazivo, ošupení je na pohled i dotek také jiné než u původního ocasu.

Chov

Chov těchto gekončíků nečiní veliké potíže. Terárium volíme suché rozměrů minimálně 60 x 30 x 30 cm (D x Š x V) pro skupinu 1,2. Substrát se doporučuje písek nebo rašelina a nebo jejich směs. Ovšem raději používám jen říční písek. Před použitím nechám písek pouze vyschnout a odstraním z něj větší nečistoty. Vrstvu písku volím okolo 3 cm. Do terária umisťuji úkryty z kůry, kamenů, nebo kokosových skořápek, vždy v počtu takovém, kolik je chovaných jedinců. Nesmí také chybět miska s vodou. Doplňujeme vodu odstátou. Další vybavení je již na chovateli. Může se doplnit kořeny, kameny, květinami apod. Teplotu udržuji pomocí bodové 25W žárovky. Nejteplejší místo je vyhřívané na 31 -33°C a v nejchladnějším koutě je teplota 24-26°C. Délka osvitu a zároveň vytápění je regulována mechanickými spínacími hadinami v délce trvání 10 - 12 hodin. Zadní stěna se různě upravuje. Vhodné je vytvořit pomocí kamenů nebo břidlice několik teras. Já ovšem v poslední době používám celoskleněné terárium bez jakýchkoliv úprav z důvodu lepšího čištění. Změnu v chování jsem po odstranění betonové stěny nepozoroval. Rosení provádím málokdy obvykle jen při svleku.

Krmení

Ke krmení se hodí různé druhy hmyzu. A to cvrčci, švábi, sarančata, larvy zlatohlávků. Dobré je občas doplnit výživu novorozeným myším mládětem (holátko). Tato strava je důležitá hlavně u samic v době reprodukce. Po nezdaru v chovu cvrčků jsem přešel na chov švábů Blaptica dubia, který nečiní potíže a je vhodným krmením. Monotónost krmné dávky vyvažuji smýkaným hmyzem v letních měsících a nebo občasným zakoupením sarančat či cvrčků, které seženete na teraristických burzách nebo v internetové inzerci. Také specializované prodejny nabízejí někdy již rozmanitý výběr krmného hmyzu. Ovšem hmyz jim na pultech často leží i několik dní v krabičkách bez krmení a přísunu vody. Proto ke krmení vhodný není. Po zakoupení takového krmení doporučuji umístění do plastového boxu, dodat dostatek krmení a také přidat napáječku. Po dvou dnech takového chovu není již problém použít hmyz ke krmení. Někteří chovatelé popisují krmení jablky, banány či melounem. Pokoušel jsem se i o toto krmení, ale bez uspokojivého výsledku. Jediné co pozřeli byl meloun jen v opravdu malém množství. Ještěrům musíme dodávat dostatek vitamínů a minerálních látek. Na trhu je již spousta přípravků určených přímo pro plazy. Já po vyzkoušení některých zjistil, že je gekoni odmítají a ani svou nejoblíbenější stravu obalenou v takovémto preparátu nechtějí. Proto jsem si začal míchat své přípravky. V lékárně se dají všechny přísady zakoupit. Potřebujeme 1 balení Roboranu H 250g , dále 250g vaječných jemně drcených skořápek a jednu polévkovou lžíci Plastinu. Vše smícháme a uschováváme v chladu. Dávkování provádím na krmném hmyzu a minimálně jedenkrát za měsíc sypu špetku vitamínů přímo do tlamy gekonům. Stejnou vitaminominerální směs přidávám do krmení i krmnému hmyzu. Dále používám Combinal AD3 a to tak, že seříznutou špejli namočím v neředěném přípravku a otřu ji o tlamku ještěra on to následně olízne a spolkne. Takto podávám AD3 jedenkrát měsíčně.

Odchov

Základem pro množení je výběr dobré chovné skupiny. Volíme ji v počtu jednoho samce na 2-5 samice. Více samců se spolu nesnese. Rozdíly v pohlaví jsou znatelné již po 2-4 měsících stáří. Samci mají řadu preanálních pórů, silnější kořen ocasu a celkově mohutnější stavbu těla.

K navození páření je vhodné zvířata stimulovat zimním spánkem. Poprvé zvířata zimuji ve věku 1 - 1,5 roku. V období reprodukce jsou tedy již dvouletí. Zimování začínám na konci listopadu nebo počátkem prosince a končím závěrem ledna. Týden před zimováním přestávám krmit, světlo stále nechávám svítit ale již jen na 8 hodin. Po týdnu hladovky zhasínám světlo a nechám v teráriu pokojovou teplotu. Za 3-4 dny umístím zvířata do boxu, kde by měla být teplota 14-18°C. Teploty docílím přenesením nádrže k zimování na chladné místo. Vhodná je komora umístěná na chodbě některých panelových domů. Zde natáhnu na polici topný kabel, napojený na termostat s nastavenou hodnotou 14°C, termostat zajistí, aby teplota nesklesla pod nižší hranici. Na topný kabel umístím plastový box do kterého dám vyšší vrstvu písku, několik úkrytů a misku s vodou. Box zatemním, aby do něj nepronikalo světlo. Ventilační prostory musíme nechat volné. Po dobu zimování (4-6týdnů) doplňuji pouze vodu a kontroluji stav zvířat. Na konci zimování vrátím jedince do terária, nechám je 4-5 dní při pokojové teplotě a následně zapnu vytápění a osvětlení. Krmím druhý den po rozsvícení. K páření dochází po několika dnech. Páření probíhá večer nebo v noci, samec při něm pronásleduje samici, když ji chytne zakousne se jí do krku a podsune pod ní svůj ocas. Pokud se mu tato fáze podaří, zasune hemipenis do kloaky samice. Kopulace trvá jen několik minut. Po páření si již samec samice nevšímá. Na začátku rozmnožování má samice v těle filikuly. Jsou to zárodky vajíček, ze kterých se po oplození stávají vejce, v nichž se vyvíjí zárodek. V pozdějším stádiu rozmnožovacího cyklu nalezneme ve vejcovodu jak vajíčka v prvotní fázi tak vejce v různém stádiu vývoji. Samice si dokáže udržet sperma od samce ve spermatickém váčku. Díky tomu již nemusí dojít k páření pro úspěšnou další snůšku. Dokonce je dokázáno že při páření jdou spermie přednostně do těchto váčků a až ostatní míří k folikulám. První snůška nastává po 60 - 120 dnech od konce zimování. Samice snáší obvykle dvě kožovitá vejce, ale může být pouze jedno. Další vejce snáší v intervalu 15 -31 dní. Zajímavé je, že se interval snůšek v průběhu sezóny zkracuje a následně prodlužuje. Snůšek může být až 9 v roce. Vejce zahrabává do vlhkého substrátu . K tomuto účelu mám v teráriu umístěné kladiště vytvořené z neprůhledného kelímku od másla rozměrů 13 x 9 x 7 cm. Kelímek je zakrytý víkem a v přední straně je otvor velikosti 4 x 4 cm. Kladiště je naplněné tří centimetrovou vrstvou vlhké rašeliny. Samice zde najde bezpečné místo pro nakladení snůšky. Týden před snůškou často samice odmítá přijímat potravu. Po nakladení svá vejce zahrabe. Stává se mi u jedné samice, že zahrabe skoro celé kladiště. Samice po snůšce často hodně pije. Vejce opatrně vyhrabeme a přeneseme je ve stejné poloze jako byla snesená do inkubátoru. Inkubuji v malých krabičkách vždy každou snůšku odděleně, abych měl přehled o datumu i od jaké samice snůška je. Substrát pro inkubaci jsem několikrát střídal od lignocelu a vermikulitu jsem se dostal až k přípravku Seramis. Je to substrát používaný v zahradnictví. Ovšem jeho struktura granulek a hlavně jeho schopnost pohlcovat vodu je vynikající pro inkubaci vajec. Správná vlhkost se dá po čase poznat i pouhým okem. Používám takovou pomůcku, voda nesmí kondenzovat na víčku, malé kapky se smějí vytvářet jen po stranách krabičky. V průběhu inkubace již vodu nedolévám. Ale pokud by substrát vysychal musíme vodu doplnit. Zajímavé je, že i neoplozená vejce, která v jiných substrátech po několika dnech plesnivěla, zde vydrží i tři měsíce nabírají na objemu a plíseň se nevytváří. Inkubátor používám celoskleněný, obložený tepelně izolačním polyesterenem. K vyhřívání slouží 25W žárovka a stálou teplotu udržuje termostat RT-2. Dříve jsem se pokusil inkubovat vejce v teráriu, abych napodobil pokles nočních teplot a zvýšení večerní vlhkosti jako v přírodě. Vejce jsem umístil do uzavřené krabičky, aby je ještěři nezničili hrabáním. Inkubace trvala 50 a 60 dní a mláďata byla velmi vitální. I přesto ale doporučuji inkubaci v inkubátoru, kde délka inkubace je 47 - 61 dní při teplotě 28°C. Embryo je ve vejci chráněno několika obaly, které zajišťují ochranu proti mechanickým vlivům. Výživa zárodku je zajišťována žloutkovým váčkem. K dýchání je zde zárodečný vak, umožňující dýchání. Kolem zárodku je obal amnion vyplněný amniovou tekutinou. Amnion, zárodek, žloutkový vak i zárodečný vak k dýchání je chráněn obalem chorion. Mezi chorionem a kožovitým obalem je jen vzduchový vak, zajišťující zásobu vzduchu pro zárodek. Posledním obalem je již kožovitá skořápka. Líhnutí se dá vypozorovat změnou tvaru vejce. Před líhnutím se vejce různě tvaruje, například se vytvoří v jedné části boule, vejce pak vypadá jako hruška. Později se vejce propadne, to je ale dáno již proříznutím vaječného obalu, který gekončík prořízne vaječným zubem. Následně vystrčí hlavičku, aby se poprvé nadechl vzduchu, který doposud znal jen cezený jen přes vaječné obaly. Nyní obvykle odpočívá může to trvat i několik hodin. Poté se pohyby vysouká ven z vejce a odpočívá. Po přenesení do odchovné nádrže ihned vyhledává úkryt, aby byl v bezpečí. K prvnímu příjmu potravy dochází po 2-4 dnech. Po tuto dobu tráví ještě zásoby ze žloutkového váčku, který vyživoval zárodek ve vejci. Dvakrát jsem pozoroval líhnutí již po 35 dnech inkubace, tato mláďata měla ještě nezatažený žloutkový váček. Mláďata jsem umístil na vlhký papírový ubrousek. Jedno mládě zemřelo, druhé se tváří spokojeně na svět. Důvodem krátké inkubace byla vysoká teplota, jelikož bylo velmi teplé léto a nedala se v bytě snížit teplota pod 30°C. Krmení mláďat je náročné na dostatek malého hmyzu, proto jsem krmil i s šváby, rozstříhanými na několik kusů, které gekoní mláďata s oblibou přijímali. Mládě je po vylíhnutí veliké okolo 9 cm a váží 2-3g. Podkladová barva je sytě žlutá s 3-4 černými příčnými pruhy. Ocas je bílo černě pruhovaný. Postupem času se s růstem kresba rozpadá do skvrn. Odchov mláďat provádím v plastových boxech velikosti 60 x 20 x 20 cm, kam umisťuji maximálně šest jedinců stejné velikosti. Největším mým rekordmanem v růstu bylo mládě, které již ve 4 měsících vážilo 30g a měřilo 18cm. Oproti ostatním mláďatům bylo mnohem větší a lépe přijímalo jakoukoliv potravu.

Doufám, že vám tento článek přinesl užitečné informace. A přeji mnoho úspěchu ve vašem chovu jak gekončíků tak jiných zajímavých živočichů. 

Pokud máte chuť získat více informací o chovu gekončíků, doporučuji zakoupit knihu od nakladatelství Robimaus, z edice Abeceda teraristiky - Gekončík noční

Jaroslav Forejt 2006