Aeluroscalabotes felinus

 Gekon Aeluroscalabotes felinus je pro mě legendou, u které jsem si na první odchov musel počkat celých sedm let. S chovem jsem začal v roce 2008 zakoupením dvou mláďat z českého odchovu. Bohužel z těchto mláďat vyrostli dva samci a dopárování v té době bylo celkem složité, jelikož tento gekon je dodnes v chovu spíše výjimkou. Přesto se mi podařilo jednoho samce prodat a druhého jsem choval doma dva roky jako plonkového. Tento samec zůstal velmi plachý a bylo velmi těžké ho pozorovat, jelikož při jakémkoliv pohybu před teráriem zmizel. Lovit potravu jsem ho viděl pouze jednou. V roce 2010 jsem tohoto samce přenechal Kristýně Šifnerové, která v té době získala nějaká mláďata a díky tomu sestavila budoucí chovný pár. Odchov se jí podařil v roce 2012, kdy jsem od ní 2 odchovaná mláďata zakoupil zpět. Z těchto dvou mláďat vyrostl páreček, se kterým jsem dosáhl pozdějších úspěchů. Tento samec dnes v roce 2016 stále žije, je tedy možné, že se tito gekoni můžou dožít i 10, možná i více let.

 Gekončík kočičí patří systematicky do podčeledi Aeluroscalabotinae, kde je jediným rodem i druhem. Dříve byl řazen do podčeledi Eublepharinae mezi gekončíky. Oficiálně byl zatím popsán jen jediný druh Aeluroscalabotes felinus, i když mnoho přírodovědců pozorovalo rozdíly mezi populacemi z různých lokalit a ostrovů, a tak se Text a foto: Jaroslav Forejt Samec požírá cvrčka. 1/2016 34 www.teramagazin.cz můžeme setkat s členěním na poddruhy a na různé barevné mutace. Vyskytuje se na poloostrovech Thajska, Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu. Žije v nížinných deštných pralesech, které se vyznačují vysokým úhrnem srážek a nízkou teplotou. Je popisován jako pomalu lezoucí gekon pohybující se po nízké vegetaci, pahýlech uhnilých stromů a kapradinách v okolí řek. Loví až s noční aktivitou, kdy v přírodě požírá šváby, cvrčky, pavoukovce a jiné členovce. Gekončík kočičí dělá čest svému jménu, jeho tělo i chování opravdu kočku připomíná. Je to štíhlý dlouhý gekon. Samci jsou drobnější a dosahují délky 16,5 cm a váhy 8,4 g. Samice jsou mohutnější s délkou 20 cm a váhou 17,2 g. Základní zbarvení je hnědé (od světlých po tmavé odstíny). Na těle se často vyskytují tmavě orámované vzory, které jsou vyplněné světlou barvou. Ocas má podélný tmavý pruh. Někteří jedinci mají tento pruh bílý a může přecházet přes hřbet až ke krku. Končetiny jsou velmi tenké, zakončeny pěti prsty s drápky, které dokáže gekon zatáhnout do malých pochviček stejně jako kočka. Spodní strana končetin je opatřena příchytnými lamelami, které ale nemají vysoký účinek. Ocas je chápavý a pomáhá k lezení v drobných větvích. Ocas má schopnost regenerace. Samci mají výrazná pouzdra hemipenisů, a jak již bylo zmíněno, dosahují menších rozměrů. Chov těchto gekonů není složitý, v případě, že dodržíme některé zásady.  

 Klíčovým faktorem pro chov je teplota a vlhkost vzduchu. Někteří chovatelé nedoporučují teploty vyšší než 27 °C. Z osobní zkušenosti můžu říci, že gekoni vydrží krátkodobé teploty i ve výši 29 °C. Poslední dva roky nejsem schopen v bytě udržet v teplých letních měsících nižší teploty. Přežívají to jak dospělci, tak mláďata. V těchto týdnech se snažím, aby byl substrát stále vlhký a gekoni se na něm mohli ochlazovat. Rosím tedy 2x denně. Je ale velmi dobře vidět rozdíl v chování gekonů chovaných při teplotách kolem 25 °C a v době kdy teplota dosahuje 29 °C. Terária používám skleněná o rozměrech 30 x 30 x 30, kde chovám odděleně jednotlivé gekony. Pro dobu společného chovu požívám terária 30 x 30 x 40 cm. Na dně je vysoká vrstva rašeliny, kterou udržuji stále vlhkou. Vnitřní vybavení tvoří spleť slabých kroucených větviček a drobnolistých plastových rostlin. Důležitým prvkem je úkryt vytvořený z kokosového ořechu, který je zavěšen v nejvyšší části terária a je zakryt rostlinami a naplněn rašelinou. Zde gekoni najdou klid a oblíbí si ho při denním spánku. Na dně nesmí chybět miska s vodou a vyšší miska na krmný hmyz. Terária nijak nevyhřívám, jsou v místnosti s dalšími terárii a tak mají zajištěné světlo od okolních terárií. Denní teplota se tak pohybuje dle ročního období od 24 do 29 °C a noční klesá na 21 °C. V potravě nejsou "felini" vybíraví, loví cvrčky i nymfy švábů, rádi si pochutnají i na měkkých larvách brouků a můr. Veškerý hmyz obaluji ve směsi Roboranu pro exoty a v mletých vaječných skořápkách.

 První 2 roky jsem choval gekony v páru. Bohužel ale i při dospělosti nedocházelo k páření ani kladení vajec. Proto jsem na radu Kristýny Šifnerové gekony oddělil. Celou zimu jsem je nechal oddělené a do společného terária je umístil až v únoru 2015. Přestože jsem nepozoroval páření, nalezl jsem samici 31. 5. 2015, jak leží na zemi a vyhrabává důlek v substrátu. Večer již bylo místo zahrabané k nepoznání a samice jej opustila. Vyhrabal jsem zde 2 vejce velikosti 18,5 x 11,5 mm a 19,0 x 11,0 mm. Při čištění terária v červenci jsem nalezl jedno vejce zahrabané v substrátu, které bylo větší nežli ta květnová. Toto vejce jsem inkuboval mimo terárium, po týdnu se vylíhlo mládě. Často je velmi obtížné vejce nalézt jelikož místo snůšky je vždy pečlivě zahrabáno. Na samici jsou vejce krásně vidět, proto gekony bedlivě sledujeme. Potom poznáme, že vejce již snesla. Inkubace je klíčovým faktorem v odchovu těchto gekonů. Každý chovatel má na to jiný názor. Kristýna Šifnerová dosáhla úspěchu pouze při inkubaci v teráriu, po přenesení do inkubátoru se jí vejce kazila (osobní sdělení, 2012). Martin Dobeš inkubuje vejce v inkubátoru při teplotě 25 °C (osobní sdělení, 2015). Pro svůj odchov jsem se pokusil využít obou těchto zkušeností. Inkubaci v teráriu jsem nechtěl, a tak jsem přendal vejce do malé krabičky bez víčka naplněné vlhkým seramisem. Tuto krabičku jsem umístil do větší krabičky opět z poloviny naplněné seramisem, který jsem zalil vodou tak, aby hladina byla stejně vysoko, jako je substrát. Krabičku jsem uzavřel perforovaným víčkem. Tímto jsem docílil vysoké vlhkosti vzduchu, která je dle mých zkušeností nezbytná pro líhnutí mláďat. Inkubace celou dobu probíhala v terarijní místnosti, kde teplota odpovídá teplotám v teráriu. Přes den teplota dosahovala až 29 °C, v noci klesala na 22 °C. Za těchto podmínek se mláďata velmi úspěšně líhla. Ze sedmi vajec v roce 2015 byla oplozena všechna. Bohužel jedno jsem předčasně otevřel, jelikož se jeho povrch začal nadměrně rozpínat. Obával jsem se, že se mládě nemůže vyklubat, bohužel bylo to ještě brzy a mládě nebylo ještě životaschopné. Ostatní mláďata se zdárně vylíhla. Jedno odchované mládě po měsíci z neznámých příčin uhynulo. Vylíhlá mláďata jsou celkem veliká. Ačkoliv jsou štíhlá, dosahují délky až 7 cm s váhou 1,4 g. Mláďata odchovávám jednotlivě v malých krabičkách 12 x 12 x 20 cm. Na dně je jen papírový kapesník a jediné vybavení tvoří smotek drobnolisté umělé květiny. Ve víku je vlepena mřížka. Misku s vodou neumisťuji. Mláďata s oblibou olizují vodu z každodenního rosení. Po 3 - 4 měsících mláďata přendávám do stejně vybavených krabic 20 x 20 x 20 cm, kde můžou zůstat až do dospělosti a pro jednoho jedince je velikost ideální. Odmala krmím "feliny" cvrčky, případně larvami zavíječů voskových. Zajímavé je pozorovat mláďata při lovu, je to celkem časově náročná činnost. Pokud mládě zaměří cvrčka, zůstane nehybně stát a pozoruje trasu, kudy se cvrček pohybuje. Toto trvá i 20 minut. Až když si je gekončík jistý, že ví, jak cvrček reaguje, postaví se do lovecké pozice, kdy natáhne ocas tak, aby s ním vyvážil tělo, a udělá rychlý výpad, kterým v 90 % případů cvrčka zasáhne a uchopí do tlamky. Ačkoliv se v našich chovech "felinové" moc nevyskytují, jejich chov je velmi zajímavý, a proto si zaslouží naši pozornost. 

Použitá literatura: 

GECKO, Taxonomy Of Cat. Aeluroscalabotes felinus. 2012. PhD Thesis. Universiti Malaysia Sarawak. 

Vergner I., 2001: Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, Madagaskar, 462 stran.